Název skupiny i alba poměrně jasně vytyčuje směr, který bychom měli očekávat. Hudba silně navazující na tvorbu třináctkových nestorů české gotiky, je pro mě celkem nenadálým zjevením na tuzemské scéně. Bohužel lze i říci, že na legendární gotickou smečku se BRATRSTVU LUNY v kompozičním talentu nedostává a zaostávají za nimi hned o několik koňských délek, přičemž se přímé konfrontaci se XIII. STOLETÍ bohužel nevyhne. Na to je v průniku obou kapel příliš mnoho styčných prvků. Prvním je stylizovaný vokál, který se snaží být Petrovi Štěpánovi příliš blízko, další kapitolou jsou aranže, které však zdaleka nedokáží roztáhnout svoji náruč tak široce, jako je tomu u ostřílených veteránů české scény. Pokud bych barevnou paletu, kterou používalo XIII. STOLETÍ označil jako paletu plnou sytě temných barev, tak kolegové z BRATRSTVA LUNY užívají pouze škálu ze stupňů šedi, kterou navíc ředí velkou dávkou vodnatých klišé a hudebních frází. Hypnotické automatové rytmy, zamlžené velkou dávkou klávesových synthů ukrývají sice citlivé, ale zoufale konvenční a melodicky nezajímavé kytarové motivy. Tam kde samply mohly pracovat s atmosférou a vytvořit kouzelné a pohádkové zátiší jako vhodnou kulisu pro instrumenty a vokál, se omezují na roztáhlé plachty, na které většinou ucho stěží zaměřuje pozornost. V podobném duchu se nese i zpěv. Silné jednoduché melodie, které by zde měli místo, jsou rozmělněny na prach a srovnány se zemí do melodicky spíše unavujících patetických žalmů, které pro mne bohužel nemají magii Štěpánovy bandy. Z letargie mě při poslechu vytrhly spíše prvky, které budí úsměv na tváři – těmi jsou občasné pokusy a přechody vokálu do brutálních poloh, které bohužel opravdu do skladeb příliš nepasují a výsledně působí velmi toporně. Co lze přičíst k dobru je několik sice jednoduchých, ale melodicky vkusných motivů, které se snadno zaryjí do paměti, avšak nemají dlouhou trvanlivost, to se týká hlavně titulní skladby „Bratrstvo Luny“, která je jednoznačně nejpovedenějším kusem celé kolekce. Příště bych se opravdu nebál více se rozmáchnout, odvázat, experimentovat, nekopírovat vzory a odlepit se od země. Jak se zvuky, nástroji, vokálem – celé mi to přijde velmi podobné, splývavé, bez charisma a silných nápadů – zvláště, když materiál sám přímo vybízí ke srovnání s kultem. Textová složka je samozřejmě v mateřském jazyce a obsahuje několik hezkých lyrických malebností, ale na to, aby vytrhla celek z vod slabého průměru, je to příliš málo.